Výlety a akce

Ani v tomto roce jsme nemohli porušit naši tradici, kterou se již stal náš ministrantský výlet. Jelikož, stejně jako minulý rok, nebyla situace celou dobu jasná, nedělali jsme žádné experimenty a vydali jsme se na již známou faru do Staré Říše. Na faře jsme to už dobře znali, a tak  nebyl problém se tam rychle zabydlet. Na první mši za námi zavítal náš otec Metoděj, který klukům připoměl, co to vlastně znamaná být ministrantem. Po mši jsme si došli pro domácí mléko. První den jsme si ještě užili malování poslepu a večerní táborák s kytarou.
Duhý den ve středu nás toho čeklo nejvíce. Začali jsme tedy hned brzy ráno a hráli jsme různé hry, užili si dobrého jídla (oproti minulým rokům jsme totiž měli vlastního kuchaře) a ve volných chvílích jsme většinou hráli ping pong nebo kriket. Večer jsme měli společné promítání filmu a po něm jsme se již uložili ke spánku. V noci se ale stalo něco neobvyklého. Kluky vzbudil telefon s prosbou najít svatého Tarsicia. Po chvíli se tedy vydali a nakonec překonali všechny překážky a našli svatého Tarsicia ve sklepě. Poté se odebrali pokračovat ve spánku.
Poslední den jsme ještě stihli zblízka obhlédnout kostel, zahrát si posledních pár her a vychutnat si oběd. Poté jsme si sbalili věci a odjeli plní zážitků do svých domovů.

V roce 2020, kdy nebylo úplně jasné, zda budeme moci výlet uskutečnit (kvůli Covid-19), jsme si zařídili naši téměř domovskou faru ve Staré Říši. Příznivá situace nám dovolila výlet uskutečnit, a tak jsme neváhali a vyrazili. Na nádvoří jsme jako obvykle rozložili stany. Nebylo v nich ale, oproti minulému roku, nutno spát. Na faře bylo totiž místa dost. Stany byli tudíž pouze pro dobrovolníky, kteří chtěli zažít noční dobrodružství ve stanu - a opravdu se mezi námi tací našli.
Jako vždy jsme zažili mnoho dobrodružství a zábavy s kamarády. Kluci se někdy dokázali sami zabavit natolik, že když jsme chtěli jít hrát nějakou společnou hru, museli jsme je nejdřív nechat dohrát jejich vlatní hru, což nás samozřejmě moc těšilo.
Užili jsme si noční hru v nedalekém lese, také jsme se trochu zamočili při vodních hrách a jeden večer nechybělo ani promítání filmu. Nejvíce jsme si však asi užili schovku po celé faře. Bylo opravdu těžké najít všechny, když se mohli schovat téměř kamkoli na faře. Jedno kolo tedy trvalo třeba i dvacet minut.
Plně k dispozici nám byl také kostel, který je hned naproti farě. Využívali jsme ho tedy na naše soukromé mše svaté. Naučili jsme se mnoho užitečných věcí pro ministrování a zároveň si užili hezké tři dny s kamarády.
Na konci našeho výletu nemohla chybět pořádná pokladovka, po které jsme se již všichni vydali domů.
 

 

V roce 2019 jsme opět chtěli na výlet vyrazit někam do neznáma. Nakonec jsme našli faru, která patří pod naší kanonii, ale zároveň ji vůbec neznáme. Vyrazili jsme tedy do Dlouhé Brtnice. Fara to není nejmodernější, ale i proto jsme se rozhodli tam jet - aspoň zažijeme trochu toho dobrodružství, říkali jsme si. A taky, že jo. Na to, abychom všichni spali na faře, nebyl prostor, a proto byl plán stejný jako v minulém roce: Na travnatém dvorku fary jsme si tedy rozložili stany, abychom měli kde spát. A pak už nic nebránilo tomu, abychom zahájili akční část našeho výletu.
Teda, vlastně by se tu jedna věc našla... na faře jsme neměli ani tekoucí vodu, proto jsme prvně museli zajít do připravených barelů a kýblů vodu napustit k nedaleké studni. Potom už jsme opravdu mohli naplno začít. Zahráli jsme si mnoho her, postavili jsme si v lese bunkr pouze z přírodních materiálů, tavili jsme led nad ohněm a v neposlední řadě jsme si k večeři vlastnoručně na ohni upekli kuře. Na to nám stačilo pár klacků jako rožeň a potom jenom opravdu hodně trpělivosti. Kuře se totiž peklo dlouhé tři hodiny, ale výsledek stál za to.
Na mše svaté jsme chodili do tamějšího kostela, který byl hned u fary.
Výlet utekl jako voda a my už se těšíme na další společné ministrantské zážitky. 

V roce 2018 jsme na výlet nemuseli nikam daleko. Rozhodli jsme se totiž, že zkusíme jednou být přímo v našem domovském klášteře v Nové Říši. Měli jsme tudíž opravdu hodně prostoru si to užít. A taky že jsme si to pořádně užili. Na začátku jsme si na klášterní zahradě rozložili stany, abychom si také zažili trochu nočního dobrodružství a vrhli jsme se hned do akce. Celou dobu jsme hráli různé hry a to především s tématem našich patronů. Jelikož ministranti mají patronů hned několik, měli jsme opravdu pořád co dělat a všemi hrami jsme směřovali k jasnému cíli: poznat všechny naše patrony a jejich životy z blízka a nakonec od nich dostat poklad.

Zažili jsme si také noční dobrodružství s našimi patrony, kde jsme se dozvídali více o jejich ne vždy lehkých životech.
V neposlední řadě jsme si také stihli pořádně prolézt všechna temná zákoutí našeho kláštera, a to od sklepa, až po věž.

Když jsme nakonec uspěli a dostali poklad, sbalili jsme si stany a zakončili náš výlet, jak jinak než mší svatou. Po mši jsme se již všichni, vyčerpaní, ale plní zážitků, odebrali do svých domovů.

Proč si nevyrazit jen tak na pár dní pospolu do přírody? To jsme si řekli, my ministranti. Proto jsme se všichni, to jest deset kluků, 25. srpna sbalili a odjeli jsme do Slavonic na faru. Místní farář nás mile přijal a nechal nás zde dvě noci přespávat. 
V pátek odpoledne jsme dorazili na místo. Dostali jsme za úkol splnit zkoušky ministranta, což zahrnovaly zkoušky ze síly, vytrvalosti, a dalších ... První den jsme tedy vykonávali vše proto, abychom poslední den mohli dostat osvědčení, že jsme zkouškou prošli. V sobotu 26. jsme se vydali na dlouhou cestu ze Slavonic do Starého města pod Landštejnem. Stezka vedla lesem, kopci, okolo rybníka, trávou ... No, byla to krušná procházka. Po cestě jsme naráželi i na bunkry, které armáda před mnoha lety využívala. Do Starého města jsme dorazili kolem třetí hodiny odpolední. Měli jsme fůru času, tak jsme se šli vykoupat a navšívili jsme tamní lanové centrum.
Neděle již byla dnem balícím. Sbalili jsme saky paky a před odjezdem jsme ještě šli ministrovat do Slavonického kostela. Po mši jsme již vyrazili na vlak a odjeli jsme domů šťastní a plni zážitků.

 

6. května 2017 se pořádalo znovu po třech letech setkání všech ministrantů brněnské diecéze. Ani my jsme zde nechyběli. Ráno v pět hodin jsme se všichni sešli u kostela v Nové Říši a odjeli jsme auty do Třeště, odkud jsme pak odjeli autobusem do Olomouce, kde se akce konala. Pro všechny ministranty byly připraveny hry po celý den. Večer po vyčerpávajícím programu a po osvěžující zmrzlině jsme se spokojeně vrátili domů. 

 

 

V červnu 2016 si ministranti vyjeli na výlet do Jihlavy. Téměř všichni jsme se sešli ve Staré Říši, odkud jsme vyjeli do krajského města. V Jihlavě na nás čekal další ministrant Kuba Dejmek, který nás doprovodil až do budovy Laser game. Zpočátku byla většina vystrašená a byla v očekávání ze hry, ale poté, co skončila první hra, chtěla hned druhou. 
V roce 2017 se ministranti mohou znovu těšit na další super výlety.